Činnost sociálního terapeuta je doplňkovou a podpůrnou službou pro klienty, kteří využívají služby osobních asistentů.
Jeho působení se odehrává na dvou rovinách.
1) V prvé řadě se snaží být v pravidelném kontaktu s klienty a jejich rodinami. Hovoří s nimi a navštěvuje je v jejich domácím prostředí. Vytváří příležitost k tomu, aby se mohli svobodně vyjádřit, jak jsou spokojeni s poskytovanými službami. Citlivě vnímá jejich potřeby, náměty, ale i stížnosti nebo obavy a úzkosti. Podle přání klientů, je-li to užitečné, informace předává spolupracovníkům, aby mohli svou činnost upravit ku prospěchu klienta.
2) Ve specifických případech, tam kde se na tom s klienty a jejich blízkými dohodne, pomáhá řešit různé náročné životní situace, které někdy do života klientů vstupují. Jedná se zejména o situace, kdy si různí lidé vzájemně nerozumí, kdy jsou klientovi odpírána jeho práva, kdy klient ztrácí smysl života a rodina trpělivost a sílu o blízkého pečovat. V takových chvílích hledá s klientem a jeho okolím nové možnosti a zdroje, které by pomohly situaci zvládnout.
Jako příklad můžeme uvést jeho působení v rodině paní Jarky (jméno pozměněno).
Intervence sociálního terapeuta proběhla na podnět vedoucí střediska. Paní Jarka onemocněla roztroušenou sklerózu typu ALS, která velmi rychle postupuje. Po roce nemoci již jen leží a nemůže ani mluvit. Pečuje o ni především rodina. Potřebuje však svoje možnosti a síly doplnit profesionální pomocí. S rodinou jsme se dohodli na osobní asistenci. Už první dny asistentky zjistily, že manipulace s klientkou je velmi náročná. Rodina ani klientka si nepřejí používání žádných kompenzačních pomůcek pro přesuny a usnadnění manipulace. Nejobtížnější pro asistentky bylo přenést zcela bezvládné tělo klientky na toaletu. Klientce při tom volně klimbala hlava a narážela třeba i do stěny. Stalo se, že bezvládná klientka asistence vyklouzla a svezla se na zem. Asistentka ji byla schopná zvednout až za pomoci mužské síly z rodiny. Jako sociální terapeut jsem byl seznámen se situací v rodině, a také s domněnkou, že rodina se s nemocí prozatím nesmířila a nevyrovnala (což jsem si později potvrdil). Právě zde jsem vnímal těžiště svého působení. Pomoci rodině a klientce, paní Jarce, přijmout krutou realitu a podpořit je ve zvládání situace s návazností na využívání všech možností pomůcek a veřejné podpory. Postupně jsem hovořil s klientkou Jarkou, její tchyní (střídá se u ní v péči po 14 dnech s její maminkou), manželem a jejich dvěmi odrostlými dětmi. Následně jsme hovořili všichni společně. Rozhovory byly velmi otevřené. Dopady nemoci je již všechny velmi zasahují a ovlivňují. Navzdory tomu se brání přijmout to, jak je situace vážná a že paní Jarce patrně zůstává jen krátké období života. Ptají se proč a jak se to stalo. Je jí jen 40 let, byla úspěšná, pracovala jako ředitelka. Její muž je unavený z napětí, které prožívá i z toho, že jej v noci neustále k sobě volá a že se nemůže vyspat. Hovořili i o konfliktech, které v těchto dnech prožívají. On ze vzteku kope do dveří, ona s ním tři dny „nemluví“… Přáli si porozumět situaci i jejich reakcím. Mluvili jsme společně o tom, co lidé obvykle prožívají při vyrovnávání se s podobnou situací. Postupně začali rozumět tomu, co se to s nimi děje a třeba i tomu, že je to normální. Uvědomili si, že se teď hněvají, zápasí s bezmocí a postupně se propadají do deprese. Při rozhovoru si začali přiznávat, že se doposud odmítali otevřeně bavit o smrti. Paní Jarka sdělila (pomocí tabulky a mrkání) jak moc to potřebuje. Jak chce mít jasno v tom, co bude po její smrti. Co bude s dětmi, manželem… Chce ovlivnit to, jak bude vypadat její pohřeb. V přijetí nemoci je o krok před rodinou. Manžel doposud odmítal o všech těchto věcech mluvit. Nakonec se slzami v očích sdíleli realitu.
Tam, kde sociální terapeut vnímá potřebu a kde si to klienti přejí, může v rámci své odbornosti působit podpůrně, poradensky, terapeuticky, pastoračně.
V neposlední řadě se zajímá se o individuální (rozvojový) plán klientů. Jestli je stanoven, nakolik je aktuální a jak s ním klient a poskytovatel sociálních služeb pracují. Oceňuje dosažené úspěchy. Kde plán stanoven není, podporuje jeho vytvoření.
Sociální terapeut si část svých návštěv v domácnostech klientů plánuje tak, aby se v rodině potkal s osobním asistentem, mohl s ním pohovořit a vidět jej při asistenci. Všímá si věcí, které může na jeho činnosti ocenit, ale i námětů na zlepšení praxe. Sociální terapeut takto sbírá podněty pro vzdělávání asistentů a doporučení pro supervizi.
